Berta Foersterová

Praha – Hamburk – Vídeň. Kariéra Berty Foersterové-Lautererové (1869–1936)

„V bytosti, jevu i hlasu debutantčině leží vůně a pel mladistvého půvabu. Její čistý, vyrovnaný, plně znělý a zvučný soprán naplněný rosnou svěžestí a stříbrojasného témbru, byl zjevně vychován ve velmi dobré škole. Tvoření tónu a jeho rozvíjení, spojování do hudební fráze, vokalizaci a výslovnosti téměř nic neschází. Přednes svědčí o správném smyslu pro rytmus, vřelém citu a schopnosti dramatického výrazu. Jak legatové úseky pomalu plynoucího andante, tak i rychlejší pasáže v allegru jsme slyšeli provedeny velmi zdařile. Pokud můžeme po tomto prvním vystoupení soudit, je slečna Lautererová mladodramatický obor .“

Více si můžete přečíst ZDE

Günther D. Förster

Svou v pořadí čtvrtou symfonii z pěti nazval Josef Bohuslav Foerster Veliká noc, věty pojmenoval: 1. Křížová cesta, 2. Veliký pátek dítěte, 3. Kouzlo samoty, 4. Vítězství Bílé soboty. (Rozměry originálu v poměru výška x šířka: 1. 115 x 95 cm / 2. 45 x 95 cm / 3. 55 x 95 cm / 4. 115 x 150 cm. Mezi nimi je vždy 15 cm odstup. Celý obraz má tedy rozměry 115 x 370 cm.)

První tři věty jsem obsahově opatřil několika biografickými detaily.
1. větu symfonie nazval J. B. Foerster „Křížová cesta“. Na obraze vztahujícím se k této větě je kostel sv. Vojtěcha, v jehož blízkosti rodina Foersterových bydlela. Zde skladatel strávil dětství a začal svou hudebnickou dráhu. Obraz je možno vnímat jako předehru k jeho Velikonoční symfonii. Světlé hroty, směřující k temnotě, naznačují křížovou cestu. Rudý útvar pod nimi je provázející láska a bezpečí. Vzhůru se vznášející fialový útvar ztrácí konkrétní substanci, zduchovňuje se. Provází ho červené křídlo bohyně vítězství Niké Samothrácké a vztahuje se tak ke čtvrté větě, „Vítězství Bílé soboty“.
Ke 2. větě jsem použil obraz krajiny, jakou maloval JBF, v jasných, pestrých tvarech, dětsky hravou. Anděl troubící na alpský roh poukazuje od veselí k dalšímu dění.
Pro 3. větu jsem převzal z jednoho obrazu Foersterova bratra Viktora Foerstera skladatelovu postavu.
Ve 4. větě nejsou přímé citáty použity. Naznačuje odcházející noc a blížící se Bílou sobotu. Chladně zelený křišťálový tvar v kombinaci s červenou září. Je to záměrně zosobněné setkání protikladů, které se však vzájemně podmiňují, takže jakýsi abstraktní duch („vzkříšení“?)

Během malování jsem symfonii stále poslouchal, abych v obraze zachoval blízkost k hudbě. „Namalovat“ hudbu nelze, ale je možné zviditelnit hudební pocity. Čtyři obrazy jsou zpracovány jednotlivě a zároveň propojeny jako celek. Základy tvoří zlatý řez, horizontála a forma zastřešení, jaké naznačuje celá sestava obrazu. Jednotlivé díly tak drží pohromadě. Jen málo svých obrazů jsem, jako zde, vybavil konkrétními obsahy. Pro mě je v umění důležitá abstrakce, která může přirozeně přijmout také libovolné předmětné tvary a podobně.

Günther D. Förster
http://www.kunst-foerster.de/