(* 13. září 1928 Opočno)

zastává mezi českými hudebními tvůrci významné místo. Studoval na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou a pracoval v knihtiskárně, kterou vlastnil jeho otec. Po jejím násilném zničení v roce 1950 odešel na pražskou konzervatoř, kde studoval dirigování, skladbu a hru na bicí nástroje. Po absolutoriu pokračoval ve studiu kompozice na Akademii múzických umění u Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce, filmovou a scénickou hudbou se zabýval pod odborným vedením Václava Trojana. V roce 1951 se měl stát žákem Artura Honeggera a asistentem Georgese Aurica v Paříži, ale pobyt mu ortodoxní komunistický režim z politických důvodů znemožnil. Převážnou část svého života prožil Sluka jako umělec ve svobodném povolání. Byl dramaturgem Čs. Televize, předsedou Společnosti českých skladatelů a poté Asociace hudebních umělců a vědců, redaktorem a šéfredaktorem ve vydavatelství Panton. Rozměrné dílo Luboše Sluky zasahuje do nejrůznějších žánrů, klíčová je sféra komorní hudby, vokální tvorba, tvorba pro děti, symfonická díla, duchovní skladby, ale i hudba k filmům, šansony ad. Sluka se také věnuje tvorbě výtvarné a literární. V roce 2018 obdržel cenu ministra kultury.