(soupis skladatelovy tvorby viz ve zvláštním souboru, zde jsou orientačně uvedena hlavní a rozměrnější díla)
| 1744(?) | se narodil Tomáš Förster, otec Ignáce, řídící učitel v Ouvalech a Velkých Nehvizdech |
| 1804 | se v Mladé u Benátek narodil Josef Förster, skladatelův děd |
| 1817 | 5. prosince zemřel Tomáš Förster, skladatelův prapraděd, učitel v Nehvizdech |
| 1824 | narodil se Bedřich Smetana |
| 1826 | syn Tomáše Förstera, Ignác Förster, skladatelův praděd, učitel v Dětenicích na Jičínsku, nastoupil do nové školy v Osenicích |
| 1827 | Ignác Förster zemřel v Osenicích, jeho nástupcem se stává třiadvacetiletý Josef Förster |
| 1829 | se Josef Förster oženil s Annou Kocverovou; z devíti dětí čtyři zemřely v raném věku; tři děti Josefa Förstera se staly profesionálními hudebníky: z prvního manželství Josef Förster ml. – dómský kapelník, varhaník, skladatel a pedagog a hudební teoretik, a Antonín Förster – skladatel a pedagog v Lublani, z druhého manželství Karel Förster, houslista Prozatímního divadla a později regenschori v Moravských Budějovicích |
| 1841 | narodil se Antonín Dvořák |
| 1850 | narodil se Zdeněk Fibich |
| 1851 | zemřela Anna Försterová, roz. Kocverová |
| 1853 | se Josef Förster podruhé oženil s vdovou Johannou Pokornou, roz. Rohlovou |
| 1854 | narodil se Leoš Janáček |
| 1858 | začíná vycházet první český hudební časopis Dalibor |
| 1859 | 9. ledna se Josef Förster ml. („hradčanský“) oženil s Marií Hladíkovou 30. prosince se narodil prvorozený syn Josef (Josef Bohuslav) z páté generace Försterů další děti: Marie (1863–1890) Anna (1862–1939) Viktor (1867–1915), malíř a mozaikář Božena (1874–1935) |
| 1860 | vydán „Říjnový diplom“; 7. července se v Kalištích u Humpolce narodil Gustav Mahler |
| 1861 | založen pěvecký sbor Hlahol |
| 1862 | Bedřich Smetana se vrátil po pětiletém pobytu ve Švédsku do vlasti |
| 1863 | založena Umělecká beseda; 18. listopadu otevřeno Prozatímní divadlo |
| 1866 | JBF nastupuje do Budečské školy v Panské ulici, kde k jeho učitelům patřil Karel Amerling „Amerling byl především zbožný člověk, sluha boží, jenž si je stále vědom své nedokonalosti, ale i svého vysokého poslání, a nadšený učenec. [...] Byl velikým učencem; není oboru, v němž by si byl neosvojil nejhlubší vědomosti. [...] Byl filozofem, astronomem, filologem, přírodozpytcem, pedagogem, teologem, básníkem a hudebníkem.“ (J. B. Foerster, Co život dal) |
| 1868 | 16. května položení základního kamene k Národnímu divadlu, premiéra Smetanova Dalibora |
| 1869 | 11. ledna se narodila Berta Lautererová |
| 1870 | narodil se Vítězslav Novák |
| 1871 | nastoupil JBF na malostranské gymnázium |
| 1872 | Bedřich Smetana jmenován 1. kapelníkem Prozatímního divadla |
| 1874 | Bedřich Smetana ohluchl a musel se vzdát funkce v Prozatímním divadle |
| 1874 | narodil se Josef Suk |
| 1875 | JBF přešel na vyšší pražskou reálku |
| 1875 | premiéry Smetanových symfonických básní Vyšehrad (14. března) a Vltava (4. dubna) |
| 1876 | 13. srpna slavnostní otevření Festspielhausu v Bayreuthu premiérou Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův |
| 1878 | 16. února zemřela skladatelova matka Marie; v červnu složil JBF maturitu; 19. srpna se Josef Förster oženil s Františkou Splavcovou |
| 1878 | v nakladatelství Simrock v Berlíně vyšly Dvořákovy Moravské dvojzpěvy |
| 1879 | JBF zahájil studia přírodopisu a chemie, ale už v říjnu se rozhodl přejít na varhanickou školu a stává se žákem Františka Zdeňka Skuherského: „Tři duchové složky zápasily v něm po celý život: duše umělcova, učencova a pedagogova byly v něm spjaty. [...] S jeho činností skladatelskou byla úzce spjata činnosti učenecká a učitelská. Zásady, jichž byl ve svých skladbách hlasatelem, obhajoval i teoreticky. Co mu bylo zákonem, bylo zákonem i jeho žákům. [...] Že mistr takového duchového založení nesnášel povrchnost ani jako učitel, je zbytečno poznamenávati.“ (J. B. Foerster: Co život dal) |
| 1879 | narodil se Otakar Ostrčil |
| 1881 | 11. června Smetanovou Libuší otevřeno Národní divadlo, JBF spoluúčinkoval ve sboru 12. srpna požár Národního divadla |
| 1882 | složil JBF státní hudební zkoušku, stal se varhaníkem v kostele sv. Vojtěcha a učitelem zpěvu na malostranské střední škole |
| 1883 | 18. listopadu otevřeno znovuvybudované Národní divadlo |
| 1883 | po několik měsíců působí jako kapelník opery v Olomouci Gustav Mahler |
| 1884 | JBF zažil skladatelský debut: ředitel konzervatoře Antonín Bennewitz svolil provést jeho suitu V horách orchestrem pražské konzervatoře „Nezapomenu nikdy na tu chvíli. Jednoho sobotního odpoledne vešli jsme s tatínkem do tmavého průjezdu, stoupali do druhého patra po vyšlapaných schodech a octli se v klášterní chodbě řádu dominikánského. Zde byl poskytnut útulek tehdejší konzervatoři. [...] Ředitel Bennewitz nás vlídně uvítal, a poklepav mi na rameno, vyzval mě, abych svou práci dirigoval sám. [...] Když bylo po zkoušce, slyšel jsem ještě slova uznání a ucítil vřelý stisk ruky tatínkovy.“ (J. B. Foerster: Poutník) 12. května umírá Bedřich Smetana, JBF zpívá na jeho pohřbu; nastupuje jako hudební referent Národních listů „A teď si představte čtyřiadvacetiletého člověka, snílka do sebe ponořeného, jenž má usednouti na soudcovský trůn velkého listu...“ (J. B. Foerster: Poutník) |
| 1885 | 12. ledna uvádí Národní divadlo v Praze poprvé česky Wagnerova Lohengrina |
| 1887 | 12. srpna debutuje Berta Lautererová v roli Lidunky (Agáty) ve Weberově Čarostřelci na scéně Národního divadla |
| 1888 | 5. ledna představením Wagnerových Mistrů pěvců norimberských otevřeno Nové německé divadlo v Praze |
| 1888 | dokončení kompozice 1. symfonie; 1. září je JBF v kostele sv. Vojtěcha oddán s Bertou Lautererovou; pražská návštěva Petra Iljiče Čajkovského „Čajkovský byl z těch umělců, kteří, jako náš Smetana a Dvořák, vycházejí z melodie. Tušíte, proč tolik miloval Mozarta. Melodický nápad je mu základem i v nejrozsáhlejších skladbách. Jsem ze staré školy a myslím, že je v tom něco chvalitebného.“ (J. B. Foerster: Co život dal) |
| 1889 | JBF ředitelem kůru u P. Marie Sněžné |
| 1890 | Fr. A. Urbánek vydal Foersterovo Klavírní trio č. 1 a knížku E. H. Grieg; trio JBF Griegovi věnoval „Velectěný pane, přijměte nejoddanější dík za věnování a zásilku svého tria. Pročetl jsem Vaše dílo s velkým zájmem a nalézám v něm vážné, citově hluboké nadání, spějící za vysokými ideály.“ (Edvard H. Grieg J. B. Foersterovi) |
| 1892 | při hostování českého Národního divadla na Mezinárodní divadelní a hudební výstavě ve Vídni zaujme výkon Berty Foersterové jako Xenie v Dvořákově opeře Dimitrij intendanta hamburské opery Bernharda Polliniho |
| 1893 | 27. ledna v Národním divadle premiéra opery Debora; v létě Foersterovi navštívili na pozvání Cosimy Wagnerové Bayreuth „Wagner napsal o ní tato slova: ‚Je to žena zcela neslýchaně podivuhodného nadání. Zázračný portrét Lisztův, jen co do intelektu jej převyšující.‘“ (J. B. Foerster, Poutník) Bernhard Pollini v Hamburku na Bertu Foersterovou nezapomněl, zpěvačka přijala nabídku angažmá v Městském divadle v Hamburku a Foersterovi přesídlili do hanzovního města; JBF vyučuje soukromě hudbu, dopisuje do hamburských listů; dokončení 2. symfonie |
| 1894 | 7. ledna uvedl Gustav Mahler v Hamburku Prodanou nevěstu, Mařenku zpívala Berta Foersterová-Lautererová |
| 1895 | dokončení 3. symfonie „Život“ |
| 1896 | 4. ledna řídí Antonín Dvořák první oficiální koncert České filharmonie |
| 1896 | Gustav Mahler uvedl v Hamburku Foersterovu 3. symfonii |
| 1897 | JBF jmenován členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění; 1897 Gustav Mahler nastupuje do čela vídeňské Dvorní opery |
| 1898 | JBF vytvořil v tomto období téměř stovku písní na texty Karla Stielera, Roberta Hamerlinga, Julia Harta, Friedricha Hebbela, Heinricha Heineho, Christiana Morgensterna, Karla Geroka, Hermanna von Gilma a mnoha dalších básníků; řada byla později přeložena do češtiny a zařazena do cyklů |
| 1899 | 1. ledna premiéra Foersterovy opery Eva v Národním divadle |
| 1901 | 31. března v Národním divadle v Praze premiéra Dvořákovy Rusalky |
| 1901 | JBF učitelem na hamburské Bernuthově konzervatoři (zal. 1873); Berta Foersterová-Lautererová hostuje v září ve Vídni a je angažována do Dvorní opery |
| 1903 | JBF odchází do Vídně za manželkou; vyučuje soukromě (mezi jeho žáky je např. Karel Nedbal či Rudolf Vohanka, z Čech za ním dojíždějí Václav Kálik a Karel Boleslav Jirák); suita Cyrano de Bergerac |
| 1904 | 21. března je v Praze poprvé uvedeno dílo Arnolda Schönberga, sextet Zjasněná noc |
| 1904 | zemřel Antonín Dvořák |
| 1905 | 16. dubna premiéra opery Jessika v Národním divadle; 5. října narození syna Alfreda; JBF pořádá dirigentské kurzy pro hudební spolky vídeňské české menšiny |
| 1907 | Slavnostní předehra |
| 1908 | orchestrální verze Stabat mater (verze s varhanami 1892) |
| 1909 | Legenda o štěstí; Dechový kvintet |
| 1910 | JBF se neúspěšně uchází o pedagogické místo na nové škole církevní hudby v Klosterneuburgu; získává místo učitele hudební teorie na Nové vídeňské konzervatoři, které zastává do roku 1917; pořádá přednáškový cyklus nazvaný „Hudební škola Pěvecké župy vídeňské“; sbor Svatý Václave! na J. V. Sládka; suita Ze Shakespeara |
| 1910 | zemřel Zdeněk Fibich |
| 1911 | 12. října v Chicagu v provedení Jana Kubelíka světová premiéra Houslového koncertu č. 1 |
| 1912 | JBF hudebním referentem deníku Die Zeit, píše také do listů vídeňských Čechů a dopisuje do pražských časopisů |
| 1912 | 16. října v Berlíně premiéra melodramu Arnolda Schönberga Pierrot lunaire |
| 1913 | Berta Foersterová ukončila profesionální kariéru |
| 1913 | 29. května v pařížském Théâtre des Champs-Élysées premiéra Stravinského baletu Svěcení jara |
| 1914 | 28. června atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevu, 28. července vyhlášení války |
| 1914 | symfonická báseň Jaro a touha |
| 1915 | 21. prosince vídeňská premiéra opery Eva (pod názvem Marja) ve Volksoper |
| 1916 | 26. května v Národním divadle v Praze poprvé uvedena Janáčkova Její pastorkyňa (v revizi Karla Kovařovice) |
| 1918 | 16. února premiéra Janáčkovy opery Její pastorkyňa (pod názvem Jenůfa) ve Dvorní opeře ve Vídni; 28. října vyhlášení Československé republiky |
| 1918 | 19. prosince premiéra opery Nepřemožení v Národním divadle; cyklus Čisté jitro na verše Otokara Březiny; Foersterovi se vracejí do Čech |
| 1919 | JBF profesorem skladby na Státní konzervatoři hudby v Praze; 26. června zahájení činnosti Foerstrovy společnosti; kantáta Mrtvým bratřím |
| 1920 | JBF lektorem na katedře dějin hudby Filozofické fakulty Karlovy univerzity (do 1936); předseda Ochranného sdružení československých skladatelů (do 1945) |
| 1921 | 11. března zemřel syn Foersterových Alfred |
| 1922 | JBF profesorem skladby na mistrovské škole Státní konzervatoře (do 1931); poprvé zvolen jejím rektorem |
| 1923 | 15. listopadu premiéra opery Srdce v Národním divadle |
| 1926 | Koncert pro housle č. 2 |
| 1926 | 11. listopad v Národním divadle česká premiéra opery Albana Berga Vojcek |
| 1928 | druhé, dvouleté rektorské období JBF; vycházejí knižně vzpomínky a eseje Stopy v písku času |
| 1928 | zemřel Leoš Janáček |
| 1929 | JBF získává čestný doktorát Karlovy univerzity; 26. září 1929 ve Smetanově síni v provedení České filharmonie za řízení Otakara Ostrčila premiéra kantáty Svatý Václav; dílo vzniklo u příležitosti oslav milénia světce; Symfonie č. 5 |
| 1930 | sbírka mužských sborů na verše J. V. Sládka |
| 1931 | JBF jmenován prezidentem České akademie věd a umění (do 1939); Koncert pro violoncello; Nonet |
| 1935 | zemřeli Josef Suk a Otakar Ostrčil |
| 1936 | 28. února premiéra opery Bloud v Národním divadle; 9. dubna umírá Berta Foersterová; 23. prosince sňatek s Olgou Dostálovou-Hilkenovou |
| 1938 | vycházejí Foersterovy vzpomínky Poutník v Hamburku |
| 1938 | 30. září podpis mnichovské dohody |
| 1939 | 1. září vypuknutí druhé světové války |
| 1941 | JBF vydává úvahu Umění a jeho etická moc (psáno v říjnu 1940): „Vzpomínám si tu bezděky na svá vídeňská léta, na den, kdy jsem poprvé uslyšel první větu třetí symfonie Mahlerovy. Její druhé téma, nesymfonicky lehce okřídlené, slouží ve druhé části věty jako melodie k epizodě, kterou nelze nazvati než triviální. Myšlenka nehluboká a nesymfonická vystupuje zde jako vůdčí linie jakéhosi banálního pochodu. [...] Nedovedl jsem si srovnati tuto všednost s názvem věty ‚Pan se probouzí, vjezd jara‘. [...] Navštívil jsem po koncertě Mahlera a neváhal se otázati po výkladu onoho místa, jež mi bylo, a je i dnes, skvrnou na mistrovské partituře. Očekával jsem, že mi odpoví s Goethem: ‚Umění je o sobě vždy ušlechtilé, proto nemusí se umělec obávati ani sprostoty.‘ [...] Mýlil jsem se, Mahler mi odpověděl jinak. Řekl: ‚Je to sprosté. Ano, chtěl jsem tomu. Jde skutečně o pochod vídeňskými ulicemi v den prvního máje. Vítězný nástup Helia. Vše oživlo, probuzeno k novému životu dýše, kvete a zpívá, spěje k uzrání. Pochopíte, že musí dojít i na ty, kteří jsou účastni toho všeho, na lidi nedokonalé, lhostejné, nejen na hrstku chápajících. Věčně bláznivé a věčně sprosté má také právo a místo na slunci vedle věčně vznešeného.‘ Já ovšem soudím, že zde nenastoupil pouze Pan svoji vítěznou cestu, nastoupila ji také vulgárnost. [...] Mozek zvítězil nad srdcem, rozum nad citem. Mladá generace zatoužila po nepochopené svobodě, odvrhla zákon. Touto cestou došla i k atematismu, píše hudbu bez tematu... Představte si člověka, mluvícího o ničem!“ |
| 1942 | vycházejí v jednom svazku Foersterovy vzpomínky (původně Poutník I., 1929 a Poutník II. 1932) pod názvem Poutník; během válečných let vzniká řada církevních kompozic a písní |
| 1944 | kantáta Píseň bratra slunce |
| 1945 | 8. května Německo kapitulovalo |
| 1945 | 9. května dokončil JBF Kantátu 1945; 23. listopadu jmenován (spolu s Vítězslavem Novákem) národním umělcem, |
| 1947 | vychází čtvrtý svazek Foersterových pamětí Poutník v cizině |
| 1949 | nakladatelství Orbis vydalo k Foersterovým devadesátinám sborník J. B. Foerster. Jeho životní pouť a tvorba. Ve výkladu Foersterovy osobnosti a tvorby se po roce 1948 dostává do rozporu povinná úcta k národnímu umělci a uznání jeho věrnosti odkazu národní tradice, k níž se vždy hlásil, se skladatelovým náboženským smýšlením a důrazem na duchovní stránku člověka. Text J. B. Foerster dnes, kterým do sborníku přispěla Anna Jandová Patzaková, je jasným dokladem typické manipulace a tendenčnosti, jíž se ona doba vyznačovala. |
| 1949 | zemřel Vítězslav Novák |
| 1951 | poslední skladbou (nedokončenou) je Smyčcový kvartet č. 5 „Vestecký“; 29. května JBF umírá ve Vestci |